Jdi na obsah Jdi na menu
 


Canisterapie s využitím psů

CANIS = pes
TERAPIE = léčebné působení

Canisterapie tedy doslova znamená příznivé působení psa na zdraví člověka.
Terapie s využitím psů (ale i jiných zvířat) je oblastí relativně novou. Teprve v 70. letech 20. století se americký psycholog Boris M. Levinson jako jeden prvních badatelů začal váně zajímat o terapeutický efekt vztahu mezi člověkem a zvířetem, v ČR se tento druh terapie začal rozvíjet teprve v 90. letech minulého století.

Lásku psa přijímají děti snadněji než náklonnost lidí. Canisterapie je tedy užitečná například při navazování kontaktu s obtížně komunikujícími (emocionálně pokozenými či citově deprivovanými) klienty. Psi nepředstavují způsob vyléčení, ale působí jako sociální katalyzátor, který zahajuje a podněcuje společenský kontakt.
Děti projevují o psa velký zájem. Velmi brzy zjistí, že jejich city opětuje, že jsou vzájemné. A to je podstatným rysem terapie.
Díky vztahu se psem prožívá dítě cennou emocionální podporu. Zvyšuje se jeho důvěra ve psa a tím i důvěra v sebe. Umožňuje mu získat nový pohled na svět.
Pes rozvíjí fantazii a představivost.
Citové potřeby dítěte - především potřebu tělesného kontaktu - mazlení a hlazení, přijímá pes velice ochotně a bezvýhradně, protože odpovídají i jeho potřebám a v odpovídající podobě je vrací.
Pes učí děti sociálnímu chování příchylnosti, soucitu, ohleduplnosti, trpělivosti, respektování druhé bytosti, poskytování péče, komunikaci s jinou bytostí slovní i mimoslovní.
Psi vnášejí do nemocničního prostředí nádech normality, spojení s vnějím světem. Nikoho nesoudí, pomáhají zmateným, rozruřeným a depresivním dětem komunikovat, vyjádřit jejich pocity. Dovolují převzít zodpovědnost a pečovat namísto být opečováván.
Poskytují rozptýlení a odvádějí pozornost od nemoci a nemocniční rutiny.
Fungují také jako výchovný prostředek.
Pes vyžaduje péči a pozornost, která je administrativně nenařiditelná, svým chováním, věrností, povahou si ji více méně vynutí. Uvádí klienta do reality. Děti mají možnost uvědomit si zákonitosti vzájemného působení akce a reakce ve vztahu.
Pes rozvíjí obzory a zájmy, ukazuje možnosti do budoucna, do života.
Vlastnictví psa může být nahlíženo také jako socioterapie léčba společenstvím. Usnadňuje komunikaci v běžném životě, člověk někam patří.

Kde všude se tedy může canisterapie uplatnit?

- u mentálně postižených jedinců (pes motivuje k rozvíjení rozumových schopností a sociálních dovedností)
- u dětí a dospělých s autismem (pes se stává prostředníkem mezi světem autistů a světem reálným, boří komunikační bariéry)
- u emocionálně poškozených a citově deprimovaných dětí a mládeže (psi se stávají kamarády, důvěrníky, děti se na návštěvy psů těší, hry se psy navozují pocity radosti, jistoty,...)
- u smyslově postižených jedinců (psi vodící pro zrakově postižené a psi signální pro sluchově postižené plní roli jak pomocníků, tak společníků, kteří "drží nad vodou")
- u některých psychiatrických diagnóz (pes navozuje uvolněnou a radostnou atmosféru, stává se důvěrníkem, formou polohování dochází ke zklidnění)
- pes působí jako motivační prvek k logopedickému cvičení a k rehabilitaci (polohování)
- u klientů apatických pes pobízí k aktivitě, odbourává egocentrismus
- u dlouhodobě a chronicky nemocných dětí a dospělých (pes je příjemnou změnou v nemocničním prostředí, "vytrhuje" ze stereotypu
- u starších a nemocných lidí (pes "naslouchá a nekritizuje", je stálým společníkem)

Na závěr snad shrnutí významu canisterapie slovy Susan Ch. McElroyové: "Zvířata obdařují významem každou sféru našeho žití. Naši zvířecí společníci, kteří vyvádějí na světlo naše nejpříjemnějí a nejryzejší já - jsou vyjímečnými odhadci charakteru, jiná vystupují v roli strážců a průvodců, v říši léčení jednají jako "opraváři" duší."

Canisterapeuti jsou dobrovolníci, kteří ve svém volném čase se svými psy navštěvují různá sociální zařízení, kde se nacházejí děti nebo dospělí, kteří trpí psychickými poruchami, depresemi, jsou tělesně postižení nebo se cítí opuštění a smutní.

  

Baira a Airin

 

 

autorem článku je Dagmar Zelenková, CHS Taikó