Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sumo

V Japonsku byla tosa vyšlechtěná a dodnes se používá na psí zápasy, které na sebe váží prastaré japonské tradice a rituály. Plemeno si oblíbila nejvíce společenská vrstva samurajů, kteří byli příslušníky palácové stráže.

 

Tosa inu patří mezi plemena, která bývají označována jako bojová. Toto označení je bohužel velmi zavádějící a budí v neinformovaných osobách negativní emoce. U tosy by totiž bylo mnohem správnější říci, že jde o psa zápasnického. Tosa je zápasníkem sumo ve psí říši. Než se podíváme do její historie, uvedeme na pravou míru, jak to vlastně s těmi zápasy tos je. Především je třeba si zcela jasně říci, že při zápasech tos se nikdy nepoužívaly feny. Feny jsou určeny k zachování rodu a slouží také jako hlídací psi i přestože jsou velmi odvážné a statečné.

 

boss.jpg

  

Zápasy se organizovali jako "tréningové" lekce pro samurajské bojovníky, kteří tu měli studovat tosy při boji, aby se naučili, co znamená odvaha, nebojácnost a statečnost. Tyto zápasy však nemají nic společného s krvavými ilegálními arénami. Přirovnání k sumu je namístě, protože pravidla psích zápasů v Japonsku jsou identické se zápasy sumo. V sumu musí zápasník zůstat oběma nohama na zemi, jakmile se dotkne země jinou částí těla, prohrává. Psí zápasy se přeruší hned, jakmile je jeden ze psů zraněný. Pes je diskvalifikovaný, když kousne svého protivníka, při zápase vrčí, kňučí ze strachu a nebo neprojevuje bojového ducha a vzdálí se více jak na tři kroky od svého soupeře.

Na svoji zápasnickou kariéru se pes připravuje dlouho a pečlivě a zápasů se mohou účastnit jen psi starší jednoho roku. Při zápasech se dělí do tří kategorií - na lehkou, střední a těžkou váhu. Lehká kategorie dosahuje kohoutkové výšky až 62 centimetrů a hmotnosti až 42 kilogramů. Psi střední kategorie tyto hodnoty přesahují a psi těžké váhy mívají i více než 70 kilogramů. Za ideální hmotnost se pokládá zhruba 55 kilogramů.

Dvoudenní turnaje psích zápasů se v Japonsku konají dodnes a jsou stejně oblíbené jako zápasy sumo. Pes se během dvoudenního turnaje zúčastní několika zápasů a hodnotí se jeho celkový výsledek. A podobně jako v sumo si může pes postupně vybojovat tituly, jež sahají od úplného nováčka "maegashira" až po nejvyšší zápasnický titul - "meiken yokozuna". Titul však pes nezískává trvale. Pokud ihned po získání titulu jeho zápasnická kariéra neskončí, musí titul obhajovat a každá prohra pro něj znamená ztrátu hodnocení. Vítězného psa ve slavnostním ceremoniálu ozdobí a takový pes se těší velkému obdivu.

Hodnocení vítězných psů je též odvozené od suma. Nejúspěšnější pes získává titul Yokozuna (grand šampión) a ceremoniální róbu. Úspěšní šampióni můžou dále bojovat o titul Senshuken (národní japonský grand šampión), případně o Meiken Yokozuna (bojový grand šampióm). Titulů je mnoho a na jejich udělování jsou přísně stanovené podmínky.

Ačkoli historie tohoto typu psích zápasů sahá v Japonsku údajně až do čtrnáctého století, historie plemene tosa-inu není nijak dlouhá. Větší oblibu si tosa získala v kastě samurajů prakticky až v první polovině devatenáctého století. Na konci devatenáctého století se zápasy psů praktikovaly především v některých správních okrscích na ostrovech Šikoku a Tohoku. Nejrozšířenější byly ve správním okrsku Tosa na Šikoku.