Jdi na obsah Jdi na menu
 


Behaviorální terapie

Behaviorální terapie je poměrně nové odvětví veterinární medicíny. Vznikla přibližně před dvaceti lety v USA, kde má v současné době, jak se s nadsázkou říká "každý pes svého psychologa". Kromě pracovního využití je dnes pes chován převážně a zejména z důvodu sociálního kontaktu. Všímáme si daleko více zdravotního stavu svého chlupatého kamaráda i jeho chování. Obzvláště pak chování, které vede k problémům v našem vzájemném soužití, v soužití s naším okolím, sousedy, ale i neznámými lidmi apod. Ve většině případů se nejedná o etopatie - takto se odborně označují typické poruchy chování, ale o tzv. "problémové chování". Jako "problémové chování" se označuje takové chování, které je pro sice pro psy typické (nemusí se jednat pouze o psy), ale lidmi je vnímáno jako nevhodné a nežádoucí (značkování v bytě, štěkání, odmítnutí opuštění oblíbeného místa spojené s jeho obranou, obrana misky, hračky, likvidace zařízení místnosti, ve které pes pobývá... ). Problémové chování vzniká v určitých situacích pod vlivem bezprostředních podmínek okolí. Závažnost problému se odvíjí od jeho vnímání nás samých. Každý budeme stejnou situaci posuzovat jinak. To, co někdo neřeší, může být pro jiného katastrofickým scénářem..:-)

Existuje mnoho příčin problematického chování psů a stejně tak má i mnoho různých podob. Člověk, který se zabývá behaviorální terapií se nazývá behaviorálním terapeutem a po konzultaci, příp. návštěvě u klienta se snaží najít základní příčiny, proč se pes chová určitým způsobem. Návštěva terapeuta je spíše otázkou několika hodin než minut a otevřenost majitele je základním předpokladem nalezení řešení. Po objasnění důvodu chování terapeut vysvětlí co dělat, aby se stav změnil. Navrhuje tzv. modifikační program. Pro změnu a vyřešení celého problému je nutné, aby se, pokud je příčina stanovena správně, naučil majitel problémového zvířete tento program používat a postupně změnou svého chování dospěl ke změně chování i svého psa. Navrhované řešení situace je vždy individuálně pro každý případ stanoveno zvlášť a zahrnuje celou škálu opatření od základních sociálních podmínek přes stanovení modifikačního programu chování až k případné terapii psychofarmaky. Ptáte se: psychofaramka pro psy? Ano. Nejběžněji používaná jsou sedativa, které však ve své podstatě psa utlumí a zásadně se tím ovlivní jeho schopnost vnímat a učit se. V současnosti se proto do popředí dostávají léky ze skupiny antidepresiv, anxiolytik a stabilizátorů nálad. Výběr léků se provádí v přímé souvislosti indikace a momentálního zdravotního stavu zvířete, protože většina z nich je převzata z humánní medicíny a jejich léčebný účinek a dávku lze odhadnout jen na základě praktických zkušeností. 

  

Záměna rolí dle J.Fishera

Abychom představu psa o jeho postavení v lidské/psí smečce usměrnili, musíme zavést určitá pravidla. Následující pravidla nejsou co do závažnosti nijak uspořádána, protože jsou všechna stejně důležitá. Nezáleží dokonce ani příliš na tom, aby byla dodržována pravidla všechna. Ve většině případů totiž postačuje, když z nich zvláště zdůrazníme jen některá, aby pes změnil pohled na svou roli v domáctnosti. Tato pravidla můžeme zavádět postupně, čímž se vyhneme případným střetům. Může trvat dva nebo tři dny, než vstoupí pravidlo, pro které se rozhodneme - např. pořadí procházení dveřmi - , skutečně v platnost. Měli byste však vytrvale dbát na jeho dodržování, dokud ho pes zcela a správně nepochopí. Pak teprve můžete přistoupit k dalšímu stadiu. S každým pravidlem, které pes pochopí, se snáze zavádějí pravidla další.

  1. Trvejte na tom, abyste to byli vy, kdo prochází dveřmi a úzkými vchody jako první. Nejlépe toho dosáhnete tím, že na pár dní zavřete všechny dveře v domě, takže se svoboda pohybu vašeho psa stane závislou na tom, které dveře si vyberete, abyste ho nechali projít. Nepřikazujte mu stát, sednout nebo čekat - tím se ho v podstatě ptáte, zda vám dovolí jít jako první. V ideálním případě by vám pes měl přiznat právo výše postaveného právě tím, že vám dovolí, abyste ho předešli. Pokud se bude snažit vpadnout před vás, dveře zabouchněte - dejte ovšem pozor, abyste mu nepřiskřípli čenich. Zpočátku bude možná nutné opakovat tento postup u každých dveří 4x či 5x, ale pes rychle pochopí, že když otevřete dveře má ustoupit.

  2. Zajistětě, aby pes nezabíral vaši postel nebo křesla. Mnozí klienti říkají, že svému psovi nedovolují lézt na zařízení bytu. Je ale rozdíl, jestli pes něco nesmí, nebo jestli si to vůbec dovolí. Naproti tomu vy byste měli mít možnost obývat místa, která si váš pes obvykle vybírá k spánku. Kromě jeho pelechu může být po domě takových míst více. Měli byste aspoň den věnovat tomu, abyste je vypátrali - jejich množství může být překvapující. K některým z nich psu nedovolte přístup a důrazně ho vykažte jinam. 

  3. Vždy jezte dříve než pes. Můžete buď nastavit čas krmení až po vašem jídle, nebo mu v jeho přítomnosti připravte žrádlo a pak si okázale sedněte a dejte si před ním sušenku.Tím, že jíte jako první, vyjadřujete, že v době krmení jí nejvýše postavený nejdříve a dostane se tak k nejlepším kouskům.

  4. Nedovolte psovi, aby zabíral hlavní prostory v domě. Mezi oblasti, které by měla mít pod kontrolou nejvýše postavená osoba, patří zejména často používané průchody, hlavní vchody nebo vrcholy schodišť. Nejjednodušší je opět fyzické znepřístupnění těchto prostor. I když vám budou zábrany několik dní v domě překážet, výsledek z dlouhodobého hlediska stojí za to.

  5. Chcete-li se přemístit z bodu A do bodu B, dělejte to po nejkratší možné trase. Jinými slovy, je třeba psa přimět k tomu, aby vám uhnul z cesty, dokonce i když se zdá, že spí. Připněte mu k obojku lehké domácí vodítko, abyste ho mohli jemně odsunout stranou. Je z toho velmi jasně patrné, že níže postavený ustupuje z cesty výše postavenému.

  6. Některé místnosti v domě, především vaši ložnici, trvale znepřípustněte. Váš pes by se měl naučit, že zatímco vy máte přístup do celého doupěte, jemu samému je povolen pohyb pouze v jeho části.

  7. Nedovolte svému psovi, aby se dožadoval pozornosti. Psi se to naučí dělat různými způsoby, například šťoucháním do ruky kvůli pohlazení nebo předstíráním, že potřebují vyvenčit, zvláště když telefonujete. Všechny výsady si pes musí zasloužit, i když třeba jen za uposlechnutí povelu k sednutí. Všechny jeho pokusy o navázání komunikace s vámi musí podléhat pravidlům, která stanovíte vy.

  8. Získá-li si pes tu výsadu, že smí být hlazen, měli byste ho hladit pouze po hlavě, krku a kohoutku. Z hlediska psa tyto partie požívají nejvyšší důstojnosti. Pozorujte v parku pozorně dva výše postavené psy a všimněte si, že dominantní pes pokládá svou bradu nebo pracku na krk nebo hřbet psa druhého. Nenechte se svést lstí, při které vám pes položí pracku na ruku nebo si lehne na záda, k tomu, abyste ho hladili na hrudníku. Ve volné přírodě má dominantní pes jedinou příležitost, kdy se mu může dostat takového pocitu, a to je na zádech feny.

  9. Zbavte psa všech jeho hraček a dalších věcí. Jednu z nich si vyberte a mějte ji pod kontrolou. Dovolte psovi, aby si s hračkou hrál jen tehdy, když to tak chcete, a i tak by si ji měl zasložit tím, že uposlechne nějaký povel. Věc mu nenechávejte, ale vezměte mu ji do té doby, než budete opět chtít, aby si hrál.

  10. Dejte psovi na pozření potravy jen pět minut. Domnantní psi mají ve zvyku nechávat část nebo všechno své žrádlo dlouho na obdiv, téměř jako vizuální symbol svého postavení - "to je moje jídlo a vím, že ho nikdo jiný jíst nebude." I kdyby žačal žrát až po čtyřech a půl minutách, měli byste mu přesto po uplynutí pěti minut stravu odebrat.

  11. Trvejte na tom, aby vás při prvním ranním setkání pozdravil váš pes jako první. Níže postavený má zdravit výše postaveného.

  12. Velmi vám pomůže zvyšování vaší autority prostřednictvím pravidelných cvičení poslušnosti, i když trvají třeba jen pět až deset minut denně. Tato cvičení by se měla konat s obojkem a vodítkem, abyste byli v postavení, ve kterém si můžete vynutit poslušnost.


Jak si poradit s problematickým chováním vlastního psa: základní rady pro majitele psů.
Kladli jste si někdy otázku, proč můj pes…
… štěká, když zůstane sám?
… skáče na návštěvy?
… odmítá přijít, když ho volám?
… táhne na vodítku?
… udělá loužičku, když se vítáme?
… vrčí, když mu chci sebrat hračku?
Tato praktická a fundovaná kniha předního odborníka zabývajícího se problematikou chování psů, jenž má dlouholetou zkušenost s poradenskou činností, vám poskytne množství odpovědí a rad jak změnit chování vašeho psa, aniž byste ho museli trestat.
Co váš pes žere? Kde spí? Dostal příležitost sžít se s prostředím? Kdo ho cvičil? To všechno by mohlo vést k problémům, pokud budete přehlížet, jak pes myslí.
Především si musíte uvědomit, že pes zdědil několik instinktů po svých předcích – vlcích –, jenž nesou vinu na chování, které je jemu přirozené, ale vám působí problémy.
John Fisher vede neomylně čtenáře křivolakými cestičkami až ke kořenům psího chování, upozorňuje na různorodé problémy a předkládá řešení, kterými se majitel psa může úspěšně řídit. Vědom si potřeb jak psů tak jejich majitelů, napsal knihu, jež čtyřnohým tvorům umožní, aby se stali šťastnými a vítanými obyvateli našich domovů.
Přeložil Martin Verner, nakladatelství BB art

  

John Fisher: Proč můj pes…?