Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zdraví molossů, aneb kam až jsou čeští chovatelé schopni zajít

4. 1. 2010
Nevím jak dlouho budou ještě chovatelé, jež množí (nikoliv chovají) nemocná zvířata pod KMDPP (Klub málopočetných dogovitých plemen psů), dělat hluché a slepé ohledně zdraví molossů. Pravděpodobně do doby, než jim to přestane procházet a začne se s alarmující situací v chovu konečně něco dělat. Přesně tak. Od chvíle, kdy se poukázalo na neuvážený chov na zvířatech s těžkou DKK se tito množitelé najednou probrali a začali reagovat. Ovšem nikoliv pozitivně. Co jsme také mohli od těchto psích obchodníků čekat. Vždyť jim tímto bereme živnou půdu.
Obrovským negativem chovu v KMDPP je fakt, že je zde chováno jednak na zvířatech, jež mají RTG (rentgen) DKK proveden vůbec, ale zároveň jsou v chovu využívána zvířata s DKK 4 a to i oboustranně. Ovšem takto se děje, že si chovatel nechá zrentgenovat zvíře, kterému vyjde DKK horší, než stupeň 3, což Moloss klub do chovu nepřipouští (díky Bohu) a tak se tu naskýtá možnost chovat pod KMDPP. Zde se nevede žádná evidence ohledně RTG DKK. Nikdo se tu o to ani nezajímá, raději. Je ovšem zajímavé, že na stránkách klubu se můžeme dočíst, že od 1.7.2008 nesmějí být do chovu zařazeni jedinci, u nichž je prokázán těžký stupeň DKK, tj. 4 a to i jednostranně. Ovšem děje se toto? Nikoliv. Každý to fláká jak se mu zlíbí. Jedná se i o chovatele, jež mají opravdu exteriérově pěkná zvířata, ovšem za touto krásou se skrývá nemocné zvíře s těžkou genetickou vadou, kterou předává dál a chovatel vesele prodává štěňata za stejnou cenu jako zodpovědní chovatelé, jež chovají pouze na zvířatech zdravých. Výroky typu, že každý přece ví co dělá, co má s čím krýt, tak proč by měl tyto věci hlídat ještě klub, zde opravdu nejsou na místě.
Vážně máte pocit, že má čisté svědomí chovatelka, která Vám na rovinu řekne, že raději v chovu upřednostní typického představitele plemene z hlediska exteriéru jakožto šampióna výstav, přestože má těžký stupeň DKK, oproti psovi který má DKK o několik stupňů lepší, ovšem nemá tolik titulů? Přijde Vám normální sestavovat „vhodné“ rodičovské páry v podobě 2 extrémů, kdy fena má stěží 40kg, pes jednou tolik a oba jedinci mají těžký stupeň DKK? Kdyby se tito množitelé alespoň trochu zajímali o genetiku, věděli by již ze základů tohoto oboru, že se těmto zvířatům narodí opět extrémy. Nikoliv, že výsledkem bude průměr obou genotypů. Nehledě na to, že si z generace na generaci upevňují v chovu těžký stupeň DKK, kterého se budou jen horkotěžko po několik generací zbavovat. Ovšem tato snaha zde zatím není. Zvířata jsou výstavně úspěšná, plodí potomstvo, štěňata jdou na odbyt, tak proč se tímto zaobírat. Proč? Co třeba proto, že zvířata tímto trpí, štěňata z těchto odchovů musejí podstupovat do osmi měsíců věku nelehký operativní zákrok metodou TPO, aby nebyla nutná euthanázie. O finančních nákladech majitele ani nemluvě. Neměl by být kladen důraz spíše na kvalitu štěněte, když už je tak vysoká investice do jeho pořízení?
Ukázkovým příkladem, jak chovatelé obcházejí povinnost DKK do stupně 4, je nejeden případ, kdy je chovatel členem Moloss klubu, po zrentgenování zvířete je výsledkem těžký stupeň DKK, což znemožňuje uchovnění zvířete pod Moloss klubem. Ovšem tito chovatelé se nechtějí smířit s možností, že by jejich zvíře nemohlo být v chovu využito a přeregistrují ho do KMDPP. A jelikož se kluby musí vzájemně akceptovat, chovatel se může po uchovnění takto nemocného jedince vrátit do Moloss klubu a zde si zažádat o krycí list. Takto je chov staven na jedincích s DKK 4 a dostáváme se opět do začarovaného kruhu.
Jak se tito množitelé vůbec mohou nazývat chovateli nebo dokonce zkušenými kynology, když nemají základní vědomosti z hlediska genetiky a jediné s čím mají zkušenosti jsou podvody v chovu, vědomé chování na nemocných zvířatech a produkce kvantity na úkor kvality. Mnozí zdůrazňují, že jsou zkušenými chovateli, jelikož odchovali 30 vrhů. Neřekla bych, že zrovna tímto by se měli chlubit. Opět to poukazuje na upřednostňování kvantity na úkor kvality.
Název článku by mohl být doplněn o slovní spojení – kam až je předseda KMDPP ochoten zajít. Jelikož jeho počínání ohledně odvolání se proti zápisu z Komise pro chov a zdraví nemá obdoby. Dne 05.10.2009 tato komise vyhodnotila situaci jako týrání zvířete chovem a nařídila povinný RTG DKK. Co je to za člověka, když chce pokračovat v týrání chovem na nemocných zvířatech? Ještě zarážející je ovšem fakt, že pan předseda obhajuje své počínání faktem, že v jiných Evropských zemích také není RTG DKK povinný. Ano, v některých zemích, jako je například Maďarsko, Polsko a Slovensko DKK povinná skutečně není. A takto se stáva, že importovaná zvířata z těchto zemí jsou exteriérově sice vyhovující, ovšem jejich DKK a celkový zdravotní stav zdaleka ne. Je nemálo případů, kdy si chovatelé přivezli zvířata z těchto zemí a jejich výsledkem je DKK 4 a horší. Opravdu se chcete kvalitou chovu dále snižovat a zůstat tak na úrovni těchto zemí? Na místě by bylo zamyslet se spíše nad tím, jak chov v ČR zkvalitnit a přiblížit se tak chovatelsky vyspělým zemím, jako jsou Německo, Rakousko apod. Potom by se možná nestávalo, že musíte čekat roky na štěně z kvalitního zahraničního chovu, jelikož v nás české chovatele zahraniční kolegové nemají důvěru. Zatím je zde ovšem snaha napodobovat chovy, které jsou naprosto na jiné úrovni, jen aby to množitelům procházelo.
Pokud v sobě tito lidé včetně pana předsedy KMDPP nemají dostatek chovatelské etiky na to, aby si byli sami schopni určit hranice, kam v chovu dojít, je na místě, aby byli obeznámeni se zákonem č. 246/1992 Sb. Samozřejmostí by měl být pro správného chovatele vztah ke zvířatům a zároveň k lidem, jakožto budoucím majitelům jeho odchovu. Tato vlastnost je lidem, kteří chovají na takto nemocných zvířatech naprosto cizí. Proto pevně doufám, že se ohledně této problematiky začne něco dít a bezhlavému množení na zvířatech s těžkou DKK bude konec.
 

Bc. Klára Jandová

 

článek zveřejněn se souhlasem autora